Výstup na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii na podporu Ukrajiny

Dne 27. února jsem promluvil na demonstraci Milion chvilek pro demokracii v Českých Budějovicích na podporu Ukrajiny. Přečtěte si, co jsem řekl:

„Asi se nemusíme přesvědčovat, kde je dobro a zlo. Víme, že Rusko je agresor, víme, že Ukrajina je oběť. Proto jsme se tady nesešli, stojíme tady, abychom si řekli, co můžeme, popř. musíme udělat každý z nás. Máme historickou zkušenost, která nás zavazuje.

Ruská oficiální media ještě dnes přinášejí informace o tom, že běžní Ukrajinci vítají osvoboditele. Naprosto stejná tvrzení šla z Kremlu v roce 1968. Jsme svědky, že nedostatek informací – rok 68 - může být úplně stejný problém jako jejich přehršel – rok 2022. Rusko to ví, Rusko s tím pracuje. V posledních 10 letech jsme svědky bezprecedentní snahy o relativizaci dějin. Řízená nostalgie po totalitním režimu společně s faktem, že komunisti byli Babišovou vládou přímo pozváni k řízení ČR, vedla k tomu, že společenská ostražitost vůči Rusku byla cíleně otupována. Takže znovu a nahlas: Rusko je agresor.

Prožíváme válku v přímém přenosu, skoro bychom mohli říci, že skončil Peking a začal Kyjev. Konání OH v totalitním státě je přesně tím typem relativizace dobra a zla. Akorát že obrázky z Ukrajiny nejsou další misí World of Tanks, ale to válka.

Sešli jsme se tady na náměstí proto, abychom si řekli, co dál. Kde je moje místo v pomoci Ukrajině.

Ve čtvrtek jsem v Poslanecké sněmovně prožil silný emotivní zážitek: Ukrajinský velvyslanec děkoval za modrožluté Česko, především ale žádal o pomoc. Jako poslanec jsem rád, že naše vláda je v rámci EU tou, která ovlivňuje EU směrem k rozhodnějším krokům na pomoc Ukrajině i restrikcím vůči Rusku. Česká vláda mluví i koná rozhodně, dnes v neděli to již víme, víme kolik zbraní odešlo a ještě půjde, kolik našich vojáků posiluje východní křídlo NATO. Jako poslanec jsem dal vládě svým hlasem mandát, aby tak činila.

Jako člen krajské rady mohu být konkrétnější, hned ve čtvrtek jsme na jihočeském zastupitelstvu přijali usnesení, kde nejen odsuzujeme agresi, především se zavazujeme k praktické pomoci uprchlíkům. Jsme s hejtmanem Kubou ve spojení, jihočeský kraj je připraven nabídnout svoje kapacity. Je důležité, aby pomoc nebyla živelná. Vláda zřizuje koordinační centrum, do něhož se všechny municipality i soukromníci budou moci přihlásit se svými možnostmi. Nepochybujme o tom, že jihočeská vláda by si neporadila sama, ale spolupráce s vládou a ostatními kraji bude důležitá.

Každý máme svoje místo, já se nejvíc cítím jako táta jedné jihočeské rodiny. Ukrajinský chlap řekl, že bude nejšťastnější, když jeho žena a dítě přijede sem a on pak odjede domů, do Ukrajiny a bude mít s čím bojovat za Ukrajinu. Tedy asi mu nejvíc mu pomohu tím, když se mu tady zatím o jeho blízké pomohu postarat. S manželkou jsme si řekli, že tak nějak to i bude u nás doma.

Žijeme vpravdě historické chvíle, to si uvědomují i maturanti jedné jihočeské školy, když společně se svým ukrajinským spolužákem čekají na jeho povolávací rozkaz. I to jejich místo na pomoc Ukrajině. Snad cítíme, že důležitější je reálně pomoci, než se nechat vyfotit se modrožlutou stužkou.

Sláva Ukrajině. “