Opakovat distanční ročník? Ne!

Během podzimní druhé vlny Covidu dostávám jasný dotaz: Nebylo by lepší zopakovat celý ročník? V součtu obou vln to vychází na skoro celý ročník distanční výuky, proto se otázka může zdáti logická. Logika ale nabourá hned na dvě skutečnosti z praxe.

První je organizační. Školy jsou nastavené jak prostorově, tak personálně na nějaké počty tříd a žáků. Asi i to je ve finále řešitelné, jen na problém upozorňuji. 

Druhým, daleko důležitějším důvodem, proč nápad s opakováním ročníku vůbec nepustit do debaty, je fakt, že realizace této fikce absolutně popře vše dobré, co koronakrize přinesla: Spousta škol distanční výuku zvládla, ve využívání IT jsme se (žáci, učitelé i rodiče) posunuli astronomicky, poznali jsme, jak systém známkování v českém školství konečně padá do historie a musí uvolnit cestu formativnímu přístupu k hodnocení a zpětných vazeb. A to jsem vybral jen část témat k diskuzi. 

Oprávněná je možná otázka, co s žáky, kteří nestandardní průběh školního roku nezvládli? Důvody totiž mohly být objektivní, technikou a konektivitou počínaje, kvalitou výuky na konkrétní škole pokračuje a především rodinným zázemím konče.  Proto navrhuji použít pro tento rok legitimní nástroj, institut opakování ročníku pro individuální případy. Dokonce je zaveden, ředitel jej povoluje z důvodu zdravotních. Stačí jej rozšířit o případy skutečného individuálního selhání distančního vzdělávání žáka a opakování ročníku je nevyhnutelné. Hlavně to neberme jako ostudu, prostě hledejme možnosti pomoci. Zde věřme učitelům a ředitelům, že citlivě posoudí a po dohodě s rodiči vyhodnotí případy, kdy by nástroje využilo. 

Pavel Klíma, 

dlouholetý ředitel školy, náměstek hejtmana pro školství

V Táboře 13.12.2020