O situaci ve školství

Jaký je váš názor na úřední maturitu, s níž přišel premiér Babiš?

Institut úřední maturity je legální a jak ukazují příklady jiných států - loni Slovensko, letos Velká Británie nebo Francie, je i použitelný. Problém spočívá v tom, že tak závažné rozhodnutí by se mělo učinit po odborné diskusi prohlášením ministra školství. Nikoliv po premiérově výstřelu od boku, možná na radu PR týmu a po internetové anketě. Jak ministr, tak ředitelé - viz prohlášení asociace CZESHA, si uvědomují, že situace letošních maturantů je naprosto výjimečná. Jsem pro zachování maturity, neznehodnoťme si roční distanční práci. Chtějme hledat míru obtížnosti tak, aby respektovala bezprecedentní situaci studentů a přitom dostála váhy slova maturita. Musíme věřit ředitelům, že se zachovají jako odborníci a přesně takovou rovnováhu ve své škole naleznou. Jen připomínám, že je začátek března a pracujeme s daty v nemocnicích, která jsou tragická. Stále si přejeme, aby snad v květnu jsme začali rozvolňovat. Přesto bychom měli mít připravenou variantu návratu v září. Možná i variantu úřední maturity, která ale bude reflektovat aktuální, tj. červnový stav.

Mají podle vás maturanti horší podmínky k přípravě? Nebo naopak lepší, protože při lockdownu mohou mít teoreticky daleko víc času?

Přiznejme si, že prezenční výuka je nenahraditelná a distanční výuka má svoje limity. Loni výsledky maturit ukázaly, že jarní zavření škol se neprojevilo tak moc negativně, dokonce byly i školy s lepšími průměry než v předchozích letech. Ale loni studenti měli za sebou více než tři a půl roku prezenčního studia, s trochou nadsázky lze říci, že měli nejdelší „svaťák" v historii. Ale nechci to zlehčovat, jen si s odstupem roku řekněme, že měli lepší situaci než maturanti letošní. Problém vyvstal pro obory s praktickou maturitou a praktickou zkouškou, tam je každý den zavřené školy ztrátou. Nesmíme se dívat jen gymnaziální optikou. Maturanti všeobecně vzdělávacích předmětů jsou na tom lépe, tam se dá distančně slušně pracovat.

Budou maturity probíhat všude stejně podle dispozic ministerstva nebo budou i nějaká specifika podle pokynů kraje jako zřizovatele?

Rozhodně budeme respektovat pravidla ministerstva školství.

A ještě k výuce dětí na základních školách. Ministryně Maláčová argumentovala při prosazování vyšší nemocenské v karanténě a zvyšování ošetřovného, že rodiče mají dostat zaplaceno, protože fungují i jako učitelé. Učitelé se na druhé straně dobrali vyšších platů a argumentuje se i náročností přípravy na distanční výuku. Tak kdo vlastně děti učí a má za to dostat zaplaceno?

Nechci komentovat argumentaci ministryně Maláčové, protože ta by rozdala vše, co není její. Ale vážně: To vyjádření je krajně nešťastné, jen zbytečně vzbuzuje vášně a může evokovat právě tyto otázky. Všichni dobří učitelé si uvědomují, že rodinné zázemí je zásadní a role rodičů je nenahraditelná i v běžném režimu, v distanci pak trojnásobně. Rád opět dodám, že pro učitele je situace také složitá, osobně vím, že připravit a zhodnotit dobrou distanční hodinu může zabrat i trojnásobek času. A stoprocentní nemocenská? Ta snad měla řešit neochotu lidí zůstat doma s příznaky covidu, ale opakuji, ministryně Maláčová to tak prostě má a namíchá často nelogický koktejl.

Pak je tu samozřejmě otázka kvality výsledku této - potenciálně - dvakrát zaplacené práce. Stále nejste nakloněn tomu, aby se nějakými testy prověřilo, kolik toho děti z obsahu učiva minulého a tohoto školního roku vlastně umí?

Dle mého názoru neexistuje test, který změří například právě to nepodnětné rodinné zázemí dítěte, které je pro vzdělávání klíčové a jež můžeme prezenční výukou eliminovat. Chceme dát špatné hodnocení školám, kde takových dětí může být více? Zamysleme se také nad větou, „kolik toho děti umí." Pokud „umět" znamená schopnost přenášet encyklopedické znalosti, tak asi méně. Ale snad se bavíme o tom, že „umět" znamená dovednosti, které si odneseme do života, např. samostatnost, práce s IT, efektivní plánování úkolů – jak to chcete změřit? Nejen děti, celá společnost udělala za poslední rok právě v těchto činnostech ohromný pokrok, učitelé jsou toho příkladem. Doplním, že stále jsou platné rámcové a školní vzdělávací programy, škola je zodpovědná za jejich plnění stejně jako v běžném roce. Proč se neptáte v běžném roce, proč netestujeme? Je to stejné. Navíc stále platí, že žáci 9. ročníků základních škol budou skládat přijímací zkoušky, které prověří znalosti právě po roce distanční výuky.

Učitelská veřejnost ale nebyla nakloněná ani dříve návrhům na celostátní testování a tudíž porovnávání znalostí žáků 5. a 8. tříd... Lze nyní připustit, že současné ročníky dětí toho budou umět méně?

Stoprocentně ano. Ale copak nejsou i jiná odvětví, která vinou pandemie nemohou dosahovat běžných kvalit? Jen zopakuji, nezaměřujme se jen na kvantifikovatelné výsledky. Problémem jsou například žáci prvostupňoví, kde nastavujeme modely učení. Nikdo dnes neřekne, jak dlouho bude pandemie trvat. Všichni věříme, že s proočkovanou společností se vrátíme aspoň částečně k normálu. Bez ohledu na dobu výluky je již dnes jasné, že prvním krokem bude budovat u dětí právě dovednosti distancí logicky zakrnělé. Sociální kontakty, vazby, dovednosti. Opravdu je v době zvýšeného výskytu dětských úzkostí důležitá debata například o známce z chemie? Když vaši otázku vztáhnu na maturanty, opět se jeví jako klíčová role ředitel a učitele, jak vybalancuje obtížnost zkoušky právě s přihlédnutím k limitům distanční výuky, protože nemůžete prostě zkoušet to, co jste neučili.

Chceme to vůbec vědět, co se děti při distanční výuce naučily?

Rozhodně ano, stejně jako v běžném roce, přesto netestujeme. Od toho tu máme ředitele a učitele jako garanty výstupů školních vzdělávacích programů. Jsem rád, že začala fungovat Česká školní inspekce, vstupuje do škol ne pouze jako kontrolor, ale více jako mentor, metodik. Takové mám zpětné vazby od ředitelů i inspektorů. Nedělám si iluze, že všech školách a třídách je vše růžové, ale to kopíruje problémy běžné doby. Kvalitní učitelé učí dobře prezenčně i distančně.

Loni na jaře jste říkal, že pokud by se měl opakovat tak dlouhý výpadek výuky jako v minulém školním roce, mohlo by se zvažovat opakování ročníku. Výpadek je mnohem delší. Jak se na to díváte teď?

Zopakuji můj názor z ledna, který píšu i na začátku března 2021. Nejsem pro opakování ročníku, jsem pro institut možnosti individuálního opakování právě z důvodu limitů některých dětí nebo selhání prostředí. To jsou objektivní problémy, které můžeme uzákonit. Proč by ale kvůli tomu měli opakovat ročníky žáci a studenti, kteří v nějaké úrovni distanční výuku zvládli? Nezahoďme si rok práce, která ve školství pomohla otvírat a odpovídat dlouhodobě neřešené otázky, jako např. problematiku kvalitního hodnocení. Navíc školy jsou prostorově i personálně nastavené na určitý počet tříd a žáků.

A na závěr - jak budou ve školách fungovat učitelé, kteří se nechtějí podrobit očkování? Nemyslím ty, kteří už covid měli, ale ty, kteří se očkovat prostě nechtějí. Neohrožují kromě sebe taky kolegy a žáky?

Je správné, že očkování je dobrovolné, tudíž je nepostižitelné jeho odmítnutí. Doufám, že všichni školští pracovníci přistoupí k očkování zodpovědně, jelikož právě jejich imunita je klíčem k návratu dětí do škol. Jde o děti, o tuto generaci, o návrat k normálu. Můj soukromý názor je takový, že pokud to čísla dovolí, musíme nastoupit do škol co nejdříve všichni. Proto jsou zaměstnanci škol v preferované skupině, k tomuto právu logicky dáváme i povinnosti. Takové je postavení učitelů v současné situaci. Právní postup připravuje ministerstvo školství.

zdroj : https://jcted.cz/budejovicko/o-situaci-ve-skolstvi-s-namestkem-hejtmana-pavlem-klimou/